Pirátské kalhoty podruhé

Kamarádit s D. je o nervy. Tedy alespoň co se šití týká (D. omlouvám se, ale je to tak, však víš). 

Na zakázku v podstatě šiju minimálně, vytěžuje mne moje vlastní rodina, ale v tomto případě prostě dělat výjimku musím. D. se totiž zlédla snad ve všem, co na svého potomka ušiju. A protože spolu chodíme s dětmi ven docela často, tak neustále slyším, že tohle její kluci musí mít taky. Pravidelně se tedy stává to, že lehce obnošené tepláčky mají novou majitelku a já honem pro Žížaláka šiju další, protože nemá co na sebe a tak podobně.
Ale co se strhlo v případě těchto kalhot, to nemělo obdobu. Žížalák měl kalhoty poprvé na sobě. Byly jsme v nákupním centru a šly přebalit a ozvalo se nevinné - můžu je vyzkoušet P???  No a samozřejmě se stala ta nehoda a seděly mu ještě líp než Žížalákovi. Je totiž o kousek menší a délka nohavic byla přesně na ohrnutí.

Každopádně ten den jsem kalhoty ještě ubránila, ale bombardování formou sms i ústních proseb už jsem v následujících dnech prostě podlehla.

Takže ještě jednou pirátské kalhoty Nonita. S drobnými změnami ve střihu, prošití  a barvě patentek, gumou v pase,  aby nebyly úplně stejné. A hlavně jsou delší, takže nám vydrží i celé léto.